Pondělky střídají pátky a dny se zkracují nevídanou rychlostí. Tma už několik dní testuje po ránu nové svítící obojky našich zrzounů, stejně jako testuje naši vůli vstát. Také západ slunce je pro nás čím dál obtížnější stihnout a většinou se musíme smířit s tím, že slunko zmizí právě ve chvíli, kdy vycházíme ven. Dnes tomu ale bylo jinak. S Eiby jsme si pospíšily a užívaly si monotónní venčení Babího léta. .jpg)
K tomu abychom se rozloučily s létem, nepotřebujeme žádné kýčovité obrázky pláží a palem. 
Eiby úplně bohatě postačí pole, létající talíř, létající brácha, prašan na cestách, podzimní listí v lese, studený potok a když k tomu ještě přidám krásné počasí a skvělou společnost, můžeme být spokojeny obě.
Další fotky najdete zde a velmi brzy se objeví určitě i zde.
Dívčí hrady, kde byl původně sraz plánován, jsme nechali napospas Pražákům a vyrazili jsme směr Velká Dobrá. Křížem krážem jsme tentokrát vzali útokem Mostecký Mlýn a plouživým krokem jsme došli až k poutnímu místu Žlábek, kde se někteří stateční dokonce občerstvili vodou ze studánky.
Společnost nám dělala místní Magmabona v zastoupení Brassily a Melinky a velikou radost nám svoji návštěvou udělal Adámek s Aghátou. Tříhodinovou procházku s námi prošel také zatím nenarozený človíček, což dalo zabrat hlavně Aleně. Nám ostatním se šlo mírně kopcovitým terénem zlehka a to ani nemluvím o tom, jak si tuhle procházku užívali naši psí miláčkové. Někteří co chvíli odbíhali do lesa vyřídit srdečné pozdravy místním obyvatelům, jiní sem tam posvačili zcela přírodní produkty bez chemických konzervantů a mezi tím se všichni masili hlava nehlava.
Dnešní den jsme si zpestřili výletem do Liberce a Lukášovi jsem díky tomu připsala hned tři body, vlastně čtyři. První za to, že ráno vstal :-), druhý za prima procházku Poutní stezkou v Lidových sadech v Liberci, třetí za účast na výstavě psů a fotografickou dokumentaci a ten čtvrtý za bezva výlet na Ještěd.
Z výstavy jsme odjížděli poměrně brzy s hodnocením Výborná 1, Vítěz třídy. I přes dobrý výsledek a krásný posudek si další Podještědskou výstavu psů do diáře příště asi nedáme. Běhat ve výstavním kruhu mezi stromy a kořeny těchto stromů už v tak dost nerovném terénu bylo pro nás velkým překvapením a i agresivních psů, jak v kruhu tak i mimo něj, jsme si užili víc než dost.
Neděli jsem si naplánovala dokonale. Na programu bylo hlavně hodně spánku, nějaké dobré jídlo a nic nedělání. Jenže Eiby se vyspinkala do růžova a to nikdy nevěstí nic dobrého. 
Už od rána mi dávala najevo, že můj program akceptovat nebude a co minutu vřískala, aby bylo hned každému jasné, že se nudí. Po dvou hodinách si prosadila své, takže se šlo ven, obědvalo se někdy ve tři, vařilo se z ničeho něco a zákusek s kávičkou jsme neváhaly vyměnit za další procházku, na kterou nás nalákal Rifík. Tomu prostě nešlo odolat.
Byla to fajn neděle, poklidná určitě ne, ale stejně mě to takhle baví mnohem víc :-)
