Minulý víkend nám začal netradičně už v pátek ráno, a protože jsme od počasí nic moc nečekali, nakoupili jsme cestou na Vysočinu hlavně hodně jídla a hodně pití. Jirka a Markéta, kteří za námi přijeli o pár hodin později, měli stejný nápad a zásoby jídla na tři dny ještě zdvojnásobili.
Víkend jsme tradičně zahájili opékáním buřtíků nad ohněm a snídaně, stejně jako na Šumavě, ovocným salátem. Lukáš se jeden den pustil do přípravy vynikající panenky na pepři a největším zážitkem pro nás byla večerní výroba sushi. To vše se zapíjelo pivem, vínem a Metaxou.
Ani Rif s Eiby na tom nebyli špatně. Hned po příjezdu jsem vylovila ten největší hrnec, jaký byl k dispozici, a téměř dvě hodiny se z něho linula trýznivá vůně. Eiby jako místní štamgast zároveň ukázala Rifíkovi všechna tajemství okolních lesů. Vhod jim přišlo vše, co nebylo zrovna v té nejlepší kondici a tak se mi nabízí otázka, kdo z nás měl vlastně lepší gastronomický víkend.
Za následující fotogralerii děkuji Jirkovi
....vůbec nevím jak se to mohlo stát, ale víkend utekl tak hrozně rychle, že jsem ani nestihla vytáhnout foťák!
V našem okolí je zcela běžné, mít dva psi, někteří členové SVP šli ještě dál a mají tři, čtyři….Není proto divu, že i do mé mysli se občas myšlenky početnějšího týmu vkrádají.
Nerudovskou otázku „Kam s ním?“ si připouští zatím jen Lukáš, stejně jako úvahy o tom kdo to bude platit, puntičkář :-) Je pravda, že Eiby má vše na co si vzpomene: krmivo si nechává vozit z Wisconsinu, obojky z Kalifornie, jen coursingový naviják jako má Fanča jí zatím chybí (takové drobnosti jako je zničená pohovka, pelíšek a okousané rohy u nábytku už ani nepočítám). Ale co? Vždyť je naše a my jí máme rádi. Daleko podstatnější je, že už známe odpověď na první otázku. Vyřešit nám jí pomohl Rif, který si na dva dny pronajal Eibinky pelíšek a naši pohovku.
A jaký je závěr? Nebudu vás dlouho napínat. Lukáš už první den přišel na to, že dva psi se k nám jednoduše vejdou!
Už je to pár týdnů co se do Horoměřic přistěhovala malá neposedná holka jménem Týnka. Bydlí s Fančou a jsou to sestry. Eiby se nabídla, že bude její tetou a svoji roli plní nad očekávání dobře. Tedy určitě lépe než já. Nedávno jsem totiž byla prohlášena za nesvéprávnou a s Týnkou už můžu procvičovat pouze pohyb: pamlskovník-dobrůtka-Týnka. I to má ovšem svá pravidla, která není vůbec jednoduché dodržovat!
Další přírůstek v Eibinčině seznamu se jmenuje Buddy. Je mu teprve 7 týdnů a je to německý boxer. Buddy je typický Pražák. Narodil se na Žižkově a nyní bydlí už pár dní kousek od Kampy, a co by kamenem dohodil od Petřína. Tam jsme také v týdnu vyrazili na krátkou procházku. Eibinku jsem zatím nechala doma, než její nový svěřenec trošku povyroste a zesílí. Už po pár minutách jsem ale zjistila, že žádné ohledy malý Buddy nepotřebuje. Nebere si servítky vůbec s nikým a s ničím a tak to vypadá, že se s ním jeho páníček nudit nebude. ....a Eiby také ne!
Eiby už od června prohlížela netrpělivě katalogy cestovních agentur a hodiny se zabývala tím, kam letos odjede na prázdniny - my jako výdělečně činní na dovolenou. 
Pak ale všechny ty modře zbarvené obrázky, apartmány, slunečníky a opalující se polonahá těla, ze kterých se dělalo špatně i nám, smetla ze stolu a přijala Rifíkovo pozvání na Šumavu. Rif stejně jako my neskrýval nadšení, jen s tím rozdílem, že my jsme se od Eiby nenechali celé dny terorizovat.
Další fotky najdete zde
Jsou mladí, jsou kousaví, jsou neposední, hraví, neúnavní, roztomilí a jsou členy SVP.
